Beskydy, červenec
Beskydy nám jako před dvěma lety začly strmým stoupáním na blízký kopec poblíž Velkých Karlovic, kde jsme vystupovali z vlaku. Celý týden jsme obcházeli hřebeny Vsetínských vrchů a nejlépe to zvládali naši psi : ) Počasí nám přálo a s novým stanem jsme mohli spát všichni pohromadě. Cestou zpátky jsme měli šanci vidět Bářinu reakci na ovce, když jsme se snažili zjistit, jestli by se dala na pasení vycvičit. Desítky kilometrů v nohách Báry a horko nás přesvědčily, že to příště zkusíme, až budem fit a nebudem padat žízní. Bára se cestou chladila, kde mohla, nejčastěji v kolejích vyjetých od traktorů, které v lese těžily dřevo, a tak často vypadala jako nefalšovaný harlekýn : ) V lesích v Beskydech byla spousta popadaných stromů po nedávných bouřkách, takže cesty často připomínaly překážkovou dráhu. Naše obavy, že nám Wenda nebude stačit, hravě vyvrátila. Zato my a naši černí ušáci jsme toho měli leckdy dost. I když se nám Beskydy líbily a určitě na ně budem dlouho vzpomínat, byla to asi na dlouho poslední návštěva. Příště už budem s baťohama chodit na kratší výlety .. Přeci jenom tahat na zádech stan, žrádlo pro psy na týden, trochu jídla pro nás a nezbytnou výbavu není zrovna procházka růžovým sadem.