Tino
Tina jsme si koupili od bezdomovce, z dnešního pohledu jsme udělali chybu, kterou doufám už nezopakujeme. Tino není obyčejný pes, taky měl bůhví co za sebou. Tino je samorost.
Kdyby Tino neštěkal, nebouřil smečku, nedělal v prvních měsících potřebu doma, nezničil nám půlku chodby, pokoj, neodpojoval nás od internetu překousáváním kabelu, byl by ideální pes. Děti miluje, se Sárou vyrůstal a ukázal se pro ni jako nejvhodnější parťák, dokonce předčil i Wendu, což by nikdo nečekal.
Štěkání a jeho bouřlivý temperament nám dával tolik zabrat, že jsme mu nakonec museli najít náhradní majitele - něco pro nás naprosto nepředstavitelného. Přece jsme vychovali tři různé psy celkem bez problémů. Tino nám do smečky prostě nezapadl, naopak v ní působil jako rozbuška. Naštěstí si Tina vzali naši rodiče, takže Tina sem tam vídáme a hlídáme. Jsme rádi, že jim přirostl k srdci a stále ho považujeme i za našeho psa, i když už jen nárazově.